Táta pořád v práci PDF Tisk Email
Pátek, 02 Leden 2009 11:27
Peníze jsou až na prvním místě, říká se. Někdo má štěstí a nemusí se starat o to, jestli druhý den bude mít co jíst. Hodně rodin žije od výplaty k výplatě a nemá šanci našetřit si ani malý obnos na horší časy. A některé rodiny zase peníze mají, ale na úkor toho, že skoro nevidí tátu. O těch bude tento článek.

„Loňské Vánoce jsme slavili o den později.“ Vypráví Adéla. „Manžel je totiž kamioňák a nestihl se vrátit ze zahraniční štace. Díky jeho zaměstnání si můžu dovolit zůstat doma i po mateřské, protože peněz máme tak akorát a jsme spokojení. Někdy bych si ale přála, aby měl manžel třeba méně placenou práci, ale byl večer doma. Asi nejhůře jsem Láďovu práci snášela první rok po narození naší Anežky. V práci si vzal dovolenou, aby mohl být u porodu a naštěstí jsem rodila na termín a tak jsme spolu doma strávili prvních 14 dní s naší holčičkou. Anežka byla hladové miminko, první tři měsíce se na kojení budila po hodině a půl a já byla vyčerpaná. Babičky máme na druhém konci republiky, takže mi neměl kdo pomáhat. Často jsem měla slzy na krajíčku, když mi kamarádky vyprávěly, jak jejich manžel děti večer koupe a později jak si dají večer u televize skleničku vína, než jdou spát. U nás je to tak, že manžel jedno za 14 dní přijede na tři dny domů, já mu vyperu, znovu sbalím a sotva si na něj Anežka zvykne, už je zase pryč. Ale jinak to nejde, splácíme hypotéku a i kdybych si našla po mateřské práci, znamenalo by to, že by byl doma třeba jen o dva dny v měsíci déle. Mrzí mě, že první krůčky, první slůvka a další radosti, viděl jen natočené na foťák a to jak Anežka roste vlastně propásne. Ale svého manžela miluji a Anežka také a i kdyby k nám domů jezdil jen jednou za měsíc, stojí nám za o být s ním. Anežka jde v září do školky, tak přeci jen zkusím najít jinou práci pro něj i pro mě, abychom spolu mohli být častěji. Bohužel to ale bude znamenat, že už nebudeme moct mít další dítě.“ Kalkuluje Adéla.

Kristýnin manžel také není často doma. „Hodně kamarádek mi závidí, máme krásný dům se zahradou, na dovolenou jezdíme třikrát do roka a když se mi něco líbí, můžu si to hned koupit. Málokdo už ale vidí, že těch šest týdnů dovolené v roce, je skoro jediný čas, který trávíme jako skutečná rodina. Nejezdíme na žádné víkendové výlety, nenakupujeme spolu, a ani nejíme spolu. Na Vánoce si na nás udělal čas o šesti do deseti večer a Silvestr také strávím doma sama se čtyřletou dcerou a dvouletým synem. Karel má totiž restauraci. Žádný grandhotel ani vyhledávaný oceňovaný podnik, ale malou hospůdku, ve které si většinou i sám obsluhuje a to i o víkendech a svátcích. Tím, že má jen jednoho pomocného číšníka na vystřídání jednou týdně, ušetří dost peněz za zaměstnance, sám je ale doma jen minimálně. Domů přijde v noci a vstává v 9 hodin, kdy jsme my už po snídani. Chvíli si pohraje s dětmi a v 10 hodin už vyráží nakupovat, uklízet hospůdku atd. Pokud ho chceme vidět přes den, musíme s dětmi do hospody za ním, ale nemůžeme na dlouho, protože se tam kouří. Mrzí mě, že s námi není třeba večer nebo že spolu nemůžeme vyrazit alespoň jednou za týden na procházku, ale peníze jsou pro čtyřčlennou rodinu potřebné a tak se nedá nic dělat. Ale po mateřské bych chtěla nastoupit do práce a snad se mi Karla podaří přesvědčit, aby najal alespoň na víkendy číšníka. A věřte nebo ne, klidně bych se pak obešla i bez dovolených.“ Uzavírá Kristýna.

Dana se se svým manželem Honzou ocitla v nezávidění hodné situaci. „Před lety jsme ručili Honzovu bratrovi na stotisícový úvěr. Když jsem byla těhotná, bratr se vypařil a nám začaly chodit upomínky na které jsme neměli peníze. Byt jsme prodat nemohli, protože právě na něm visel dluh a navíc v naší situaci shánět nové bydlení… Dluh se za roky vyšplhal skoro na půl milionu a v situaci já na mateřské a manžel dělník u pásu za průměrný plat, bylo hodně těžké splácet. A tak si Honza našel ještě brigádu. Ve dnech kdy má mít volno a po večerech pracuje na stavbě. Domů se vrací unavený a malému Tomáškovi se věnuje jen pár vzácných chvilek v týdnu a v neděli. Za rok už půjde Tomášek do školky, tak snad najdu dobrou práci, která nám pomůže splatit dluh co nejdříve. Chtěli bychom totiž ještě jedno dítě, ale s výší dluhu to bude asi až bude Tomášek chodit do školy.“ Uzavírá smutně Dana.

Také nemáte tátu doma? Jak situaci zvládáte?

Aktualizováno Pátek, 02 Leden 2009 13:00