Puberta PDF Tisk Email
Pátek, 02 Leden 2009 11:09
Za jedním krátkým slovem se skrývá tolik významů. Někteří rodiče o pubertě svých dětí ani neví, jiní prožijí pubertu svých dětí v neustálých hádkách a pak jsou tu i ti, kteří během puberty svých dětí musí bojovat o jejich zdraví či život. A jaké puberťáky máte doma vy?

„Radim je úplně v pohodě a to jsem se jeho puberty bála.“ Říká o svém 17-letém synovi Kamila. „Starší syn totiž dost flámoval a byly s ním velké potíže. Ale Radim si zajde s rukama na fotbal, potom si s nima dá jedno dvě piva a jde domů, kde se učí nebo brouzdá na internetu. Doufám tedy, že už nepřijde nic hrozného. Teď to dokonce vypadá, že si našel milou dívku, tak snad jim to vyjde. Puberta u Radima začala kolem 13 roku. Jako každý kluk v pubertě začal hodně jíst a růst, jinak bych si asi ani nevšimla, že už je to tu. Občas měl tedy výlevy typu „Mami nepruď“, ale jen minimálně. Je to skvělý kluk.“ Usmívá se Kamila.

Z Janiny 16-leté dcery se stala problémová dívka během několika týdnů. „Asi to začalo už dříve, ale nějak jsme to nepostřehli. Někdy ve 13 letech se Nikolka začala trochu líčit a nechala si udělat melír. Taky se začala zajímat o oblečení a starší, neznačkové už nosí jen na chatě. To mi ale vadilo jen po finanční stránce, ale nakonec jsme se domluvily a nechce toho už tolik, co dříve. Co mi ale dělá starost, jsou její kamarádi. Najednou už k nám nechodí její nejlepší kamarádka, která je podle Nikoly trapná a dlouho k nám nepřišli ani její spolužáci. Nikola se začala výrazněji líčit a několikrát z ní táhl alkohol. Když jsme s manželem jeli minulý týden na nákupy, viděli jsme ji s partou lidí. Holky byly výrazně nalíčené, stejně jako Nikola a kluci byli samý řetěz a kalhoty u kolen. Nevím, co je to zač, ale bojím se, aby náhodou nefetovali, protože na to vypadali. S Nikolou jsem o tom chtěla několikrát mluvit, ale nechce. Všechno je její věc, je to její život a já jsem trapná a mám zastaralé názory. Myslela jsem si, že největší strach zažívají rodiče batolat miminek, která jsou nevyzpytatelná, ale ty můžou mít pořád na očích. Se strachem, který mám o Nikolu se to už srovnávat nedá. Nevím kam chodí a s kým, ani co tam dělá a to jsme si ještě nedávno říkaly snad úplně všechno. Nevím, co dělat, ale asi budu muset zajít za psychologem.“ Uzavírá Jana.

Její pocity chápe i Mirka, která musela bojovat o zdraví své dcery Kláry. „Když Klárka přicházela ve 12 letech do puberty, rozváděli jsme se s manželem. Nebyl to bouřlivý rozvod, dohodli jsme se na všem v klidu. Přesto to Klárka nesla špatně. Uzavřela se do sebe, zavírala se na dlouhé hodiny do svého pokoje, kde poslouchala hudbu a něco si pořád psala. Pak se to najednou zlomilo, zase byla tou veselou holkou jako dřív, alespoň mě se taková zdála. Ve škole se skvěle učila, ráno chodila běhat a odpoledne měla další sportovní koníčky. To že zhubla, jsem přičítala k pubertě a jejímu zájmu o sport. Že něco není v pořádku mi došlo, když mi do popelnice spadly klíče. Když jsem pro ně sahala, všimla jsem si vyhozeného oběda. A tak to bylo každý den. Začala jsem Kláru sledovat a došlo mi, že už jsme dlouho nejedly spolu a že si vlastně bere jídlo pořád do svého pokoje. A pak přišlo nejtěžší období. Nejdříve jsme zkusily bojovat s anorexií samy, ale nešlo to. A pak, když měla Klárka ke svým 175 cm jen 40 kg, řekl nám doktor, že už jde opravdu o život a musí se léčit v nemocnici. Jsou to už dva roky, co jsem nad anorexií vyhrály a boj se zákeřnou nemocí nás velmi sblížil. Nikdy se ale nezbavím strachu, že se anorexie vrátí. A návrat nemoci není jediné riziko. Nemoc na ní zanechala následky v podobě oslabené imunity a také srdíčko už jí nefunguje jako dříve. Navíc hrozí, že nikdy nebude moci mít děti a protože je jedináček, tak se možná nedočkám vnoučat. Ale stejně pořád doufám, že se nejčernější předpovědi nenaplní a Klárka bude v životě už jen šťastná. Zasloužila by si to. A já si nikdy nepřestanu vyčítat, že jsem si něčeho nevšimla dříve a vše přičítala jen pubertě.“ Smutní Mirka.

Puberta je složitý přerod dítěte v dospělého člověka a bohužel nikdy nejde předem odhadnout, jak zrovna vaše dítě bude hormonální bouři prožívat. Důležité je dobré rodinné zázemí a rodiče, kteří jsou kdykoliv připraveni naslouchat. Psychologové doporučují jedno společné jídlo s celou rodinnou denně. U jídla se totiž upevňují rodinné vztahy a máte možnost probrat všech radosti i starosti uplynulého dne.

A jak proběhla nebo probíhá puberta u vás?

Aktualizováno Pátek, 02 Leden 2009 11:46