Energie nejen pro děti

Chystáte se na výlet s dětmi? Nezapomeňte do batůžku přibalit PIKNIK nebo PIKAO. Zahuštěným slazeným mlékem zajistíte doplnění energie, zaženete hlad a jeho chuť vás zaručeně nezklame.

 

Celý článek...

Aktuální číslo

2018_duben

ke stažení v pdf

Vánoční zásnuby PDF Tisk Email
Neděle, 09 Listopad 2008 23:03
První kouzelný Vánoční příběh, nám poslala Míla.

Jsou dárky, na které rádi zapomeneme, když jsou vlastně praktické. K těm klasickým patří třeba už pátý tlakáč. Ale jsou i dárky, které dostaneme třeba jen jednou za život, ale jen vzpomínka na něj vám vykouzlí na tváři úsměv. O takovém dárku budete mít potřebu pořád povídat a poslat ho slovně i další generaci, vašim dětem. A takový byl můj vánoční dárek v roce 1978.

 

 

Pamatuji si to jako by se to stalo včera. Tenkrát ještě Vánoce nebyly shon. Je pravda, že nebyl tolik zboží, takže si lidé nepůjčovali na milion dárků, které pak obdarovaní po Vánocích vrátili, ale to by bylo na jiné povídání. Tenkrát mi bylo 21 let, a v té době už byl nejvyšší čas na vdávání. Jenže vhodná partie nikde. Moje vážná známost Jirka, která trvala 3 roky, skončila měsíc před Vánoci, protože si našel jinou slečnu. A tak začali Vánoce u nás tradičně zdobením stromečku za zpěvu koled, příprava na večeři a odpoledne jsme si našli i čas na procházku a bruslení po zamrzlém rybníce.

Když jsme v šest hodin večer zasedli ke stolu, ozval se domovní zvonek. „Koho to sem čerti nesou?“ Naštval se můj táta a vstal od stolu. Celá rodina jsme šli tajně poslouchat za dveře, jak se s nezvaným hostem táta vypořádá. A já najednou slyšela hlas, který už jsem důvěrně znala. „NNN nezlobte se pane Trojan, já jen přinesl Milušce dárek k Vánocům.“ Koktal Jirka. „Já ti dám Milušce dárek, nejdřív se na ní vykašleš a pak mi sem za ní lezeš, když večeříme. Mazej odtud a ať už tě nevidím.“ Zahřměl můj táta a zabouchl Jirkovi před nosem. Celá rodina jsme šli zpět ke stolu. „Kdo to byl?“ Ptala se máma. „Ale kdo by to byl, pojďme jíst.“ Utnul vše táta. Mě ale Jirkova návštěva vrtala hlavou. Co mi asi přinesl? A proč není o Vánocích se svou novou slečnou?

V půl osmé večer se ozval zvonek znovu. Tentokrát s tátou vyšla i máma. Nejdříve jsem uslyšela tátův křik, ale pak mu něco máma řekla a za chvíli se ve dveřích objevila obří krabice od pračky, zabalená v růžovém hedvábném papíře a omotaná stužkou. A hned za krabicí stál Jirka, který začal koktat nanovo. „Ahoj, já jsem ti chtěl, no ehm, chtěl jsem se ti omluvit za ten náš rozchod, byla to velká chyba a a tady jsem ti něco přinesl.“ Já se pořád naoko zlobila, i když bych Jirkovi nejraději skočila kolem krku. „No uvidíme.“ Řekla jsem a pustila se do rozbalování krabice, jenže v ní byla menší, ještě menší a tak pořád dokola. Poznávala jsem Jirkovu krabici od bot do tanečních až po krabici od botiček pro batole jeho sestry. No když už jsem myslela, že si chtěl udělat jen hloupou srandu, objevila jsem nejmenší krabičku a v ní zásnubní prstýnek. Jirka požádal tátu o moji ruku a pak už to šlo rychle, svatba byla v létě a pak první syn, druhý syn a nakonec dcera.

Letos to bude už 30 let od našich zásnub a my si na ně vzpomeneme každé Vánoce. A loni můj syn stejnou situaci zopakoval se svou přítelkyní. Jen ty krabice byly o poznání hezčí. Když jsem viděla obří krabici, bylo mi to hned jasné a ještě než došlo na tu poslední, nejmenší brečela jsem jako želva. Zřejmě se z toho u nás stane tradice a tak se těším na další zásnubní Vánoce, které má v plánu i můj druhý syn.

Aktualizováno Pondělí, 10 Listopad 2008 00:02
 
 
Stavění puzzle pomáhá rozvíjet mnohé dovednosti nejen u dětí

01Pro starší generace přináší puzzle možnost podpořit mozkovou aktivitu, postará se ale také o zábavu. Puzzle pomáhají nejen hravě a zábavně rozvíjet tvořivé dovednosti a jemnou motoriku, ale podněcují také zvídavost, touhu po dosažení cíle i radost z dokončeného díla.

 

Celý článek...

Kam s dětmi

Divadla
Kina
Města
Zoo