Na mateřské blázním PDF Tisk Email
Pondělí, 27 Říjen 2008 22:16

Tolik jste se těšila na miminko a kolotoč okolo něj. Až poprvé řekne, až se bude batolit okolo vašich nohou, až si spolu budete prohlížet knížky atd. Tak proč se vám najednou v hlavě honí myšlenky, že byste nejraději na týden někam odjela a doma všechno nechala? Proč se vám najednou nechce vstávat k usměvavému batolátku a při čtvrtém provztekaném přebalování, máte chuť svému milovanému dítěti dát na zadek? Odpověď je jednoduchá. I nejoblíbenější jídlo se někdy přejí a Vy zkrátka potřebujete dělat i něco jiného než pečovat o dítě. Přečtěte si příběhy maminek.

 

„Po pěti letech v kanceláři už jsem se opravdu těšila, jak si doma péčí o miminko odpočinu.“ Vypráví maminka dvouletého Kuby, Milena. „Bylo mi jasné, že se na začátku moc nevyspím, že mě čeká určitý stereotyp papání, přebalování, spinkání a koupání, ale po stereotypu pěti let papírování, jsem si říkala, že to vlastně bude super. Nejvíce jsem se těšila na procházky s kočárkem, jenže ty Kubovi už od dvou měsíců začaly vadit. Prostě ho nebavilo jen nečinně ležet a koukat na stejné hračky ve stejném kočárku. A tak jsem ho začala nosit v klokance, což s Kubovými přibývajícími kily, odnášela má záda. Ale udělala bych pro něj první poslední a obětavá péče mi vydržela 9 měsíců. Pak jsem přestávala kojit a někdy v té době mi začalo docházet, že ten kolotoč není to, co bych chtěla dělat ještě 3 roky. Utvrdilo mě v tom i chování manžela, který si zvykl na to, že přijde z práce, doma je navařeno, naklizeno, dítě přebalené, spokojeně se plazící v obýváku. Vadilo mi, jak přišel domů, pohrál si s Kubou a pak si u televize otevřel pivo. Vadilo mi, že každý víkend trávil na zábavách s kamarády a nenapadlo se ho zeptat se mě, jestli bych si třeba taky nechtěla vyrazit. Začala jsem být nervózní a vzteklá a občas jsem vyjela i na malého. A tak když jsem jednou na obchodě, kam jsem šla nakoupit drobnosti k obědu, našla lístek, že shání brigádníky, ihned jsem se na místo zeptala. Byla to ale na mě příliš těžká práce. No ale měli tam můj dotazník a asi za 2 měsíce mi zavolali, jestli bych nechtěla třikrát týdně dopoledne a také některé víkendy, pracovat za kasou. Plat byl sice jen 4000 korun, ale o peníze mi vůbec nešlo. Šlo mi o to, abych vypadla ze stereotypu a přišla také mezi jiné lidi než jen maminky s dětmi. Bylo to sice trochu dohadování, ale manžel si nakonec upravil šichty a už nám to funguje půl roku. Peníze, které vydělávám a jsou navíc, dělím na tři díly. Jeden šetřím Kubovi, jeden odkládám na naši společnou dovolenou a jeden mám jen pro sebe. Jednou měsíčně si také večer vyrazím s kamarádkami a manžel hlídá. Jsem teď spokojenější a také se více těším na chvíle strávené s Kubíkem.“ Usmívá se Milena.

Klára naopak začala na mateřské studovat. „Anička je zlaté dítě. I když teď začala chodit a méně spí, takže se za ní pořád honím, nelituji, že jsem se přihlásila na ekonomku. Vlastně mě to napadlo už v těhotenství, kdy jsem si říkala, že bych mateřskou mohla strávit i jinak než jen péčí o dítě. A přítel sám vysokoškolák mě podpořil s tím, že po mateřské i lépe seženu práci. Podala jsem tedy přihlášku na školu, která je nejblíže a jednou za 14 dní tam od začátku října jezdím a přítel hlídá. Slíbil, že budu mít před zkouškami vždy týden úplný klid a volno od Aničky. Ekonomika mě navíc baví, takže si myslím, že to zvládnu.Neumím si představit, že bych byla matkou na plný úvazek.“ Vypočítává výhody studia Klára.

Michala si na mateřské připadala méněcenná, sebevědomí si nakonec zvedla plaváním. „Už půl roku po porodu do mě přítel začal rýpat, že už nemám postavu jako dřív a že ostatní maminky stíhají domácnost, dítě a cvičení. Jenže Nikolka je k nezastavení a já kolikrát večer padla do postele spolu s ní, takže nějaké uklízení nebo cvičení jsem zkrátka nezvládala. Připadala jsem si neschopná a začala jsem se Nikolky stranit co to jen šlo. Pak mě kamarádka ukecala na plavání dvakrát v týdnu a já ráda nechala Nikolku přítelovi a po plavání si ještě zašla s kamarádkou na kafe. Přítel nakonec uznal, že po třech hodinách z Nikolkou je rád, že se vrátím domů a postarám se o ni, díky plavání jsem si zpevnila postavu, vyčistila hlavu a jsem méně unavená, což ocení i přítel, který se večer tulí ke spokojené krásné ženě.“ Směje se Michala. I psychologové potvrzují, že maminky zkrátka potřebují čas pro sebe, i když si jejich partneři často myslí, že na mateřské skoro nic nedělají. Přitom mateřská je práce na 12 hodin denně a k tomu další hodiny vaření a domácích prací, dokážou vysílit nejednu maminku. Tak se nebojte říct svému partnerovi, ať to jednou vezme za vás a udělejte něco pro sebe, i kdyby to měla být jen půlhodinová koupel ve vaně.

Jak dlouho jste si užívala mateřství? A jak jste si poradila s chvílemi, když jste měla všeho dost? A jak vám pomáhal partner?

Aktualizováno Pondělí, 27 Říjen 2008 22:43