Lhostejnost nebo strach? PDF Tisk Email
Pondělí, 27 Říjen 2008 22:06
Na kraji parkoviště leží muž, který vypadá jako opilý. Kolem projíždějící auta by mu mohla přejet nohy. Co uděláte? Zeptáte se, co mu je, zavoláte policii nebo sanitku nebo ho obejdete? Většina lidí bohužel volí poslední variantu ať už z lhostejnosti nebo strachu. Když se něco takového stane, můžete pozorovat celou přehlídku lidských povah a udělat si obrázek o tom, jak by to vypadalo, kdybyste třeba s mrtvicí padli k zemi a vypadali jako opilí.

Stalo se to páteční večer, světla auta osvítila zhruba 50-letého muže, který ležel na kraji parkoviště u popelnic. Nohy nebezpečně do silnice. Nad mužem se skláněli další dva podobného věku a to co jsem slyšela, mě šokovalo „tak si alespoň popolehni a dej si ty nohy ze silnice, ať tě něco nepřejede“, muž si opravdu popolehl a „solidární“ chlapíci odešli. To jim opravdu nedošla vážnost situace? Muž sice byl totálně opilý, ale mohlo ho tu něco přejet, mohl třeba vdechnout zvratky nebo při nízkých nočních a ranních teplotách přijít minimálně k nachlazení. A tak jsem vešla do vchodu a zavolala městskou policii. Hned po mém telefonátu klaply dveře u sousedů. Další statečný, kdo se jen díval a nepomohl. Byla jsem zvědavá a tak jsem chvíli koukala z okna. Muže minulo minimálně 30 lidí, než se zastavil mladý muž a z bezpečné vzdálenosti se muže zeptal, jestli nepotřebuje pomoct. Chvíli na to někdo ze „statečných sousedů“ zavolal, že už jede policie. Pak už jsem jen viděla, jak se muže snaží rozchodit a za chvíli už byli pryč.

Není to poprvé, co jsem volala strážníky kvůli povalujícímu se opilci a většinou, když někoho takového míjím, přesvědčím se, jestli se nejedná třeba o epileptický záchvat. Základy první pomoci teoreticky znám, i když nevím, jestli bych dokázala pomoct v každé situaci a jestli bych neměla obavu z nákazy u krvácivých zranění, ale co můžeme udělat opravdu všichni je zvednout telefon a zavolat na neplacenou tísňovou linku. I to je ale mnohé bohužel strašně obtěžující. Zažila jsem i to, že kamarádku, která omdlela na diskotéce, považovali za opilou a vyhazovači ji odnesli před budovu, kde ji klidně nechali a nikam nezavolali přestože to bylo v zimě! Kdyby kolem nešel její známý a nepoznal ji, možná by tam umrzla, ale protože by zemřela mimo tu diskotéku, nikdo by za to vlastně nemohl! A pak je tu ještě jeden pohled na věc. Někteří lidé berou volání na policii jako jakési „bonzování“ nebo věčné stěžování. No a když se tam dovoláte, tak máte opravdu pocit, že dotyčného operačního zrovna v něčem důležitém rušíte. Stejní lidé se pak ale rozčilují, když na ulici zemře člověk, kterému nikdo nepomohl a ještě ho okradli.

Je to strach nebo lhostejnost, kvůli čemu lidé přehlížejí lidi ležící uprostřed chodníku nebo silnice, či havarovaná auta ve škarpě? V dnešní době média ukazují spoustu případů agresivních raněných a také nákaza HIV nebo žloutenkou není zanedbatelná, dá se tedy pochopit, že někteří lidé odmítají pomoci fyzicky. Horší už je ale přístup „mě by taky nikdo nepomohl, tak proč bych měl já“. A jestliže má dnes už většina lidí mobil, myslím, že opravdu není nijak složité vytočit třeba 112, nikdy nevíte, kdy to sami budete potřebovat.

Co děláte vy, když vidíte venku na zemi ležet člověka? Myslíte si, že byste zvládli první pomoc?

Aktualizováno Pondělí, 27 Říjen 2008 22:42